Jean-Luc Schaffhauser pochází z Alsaska. Narodil se v roce 1955 a od svých devatenácti let působil jako pomocný učitel filosofie. Učitelskou dráhu ale ukončil ve třiadvaceti letech.

 

Poté v parlamentu pracoval pro Marcela Rudloffa, který byl v té době primátorem Štrasburku, senátorem a zároveň předsedou Krajské rady Alsaska. Díky tomu se Schaffhauser v 80. letech výrazně zapojil do alsaské politiky.

 

Až do roku 1992 byl zodpovědný za oblast životního prostředí a energetiky i za místní a územní rozvoj celého alsaského regionu.

 

V roce 1986 se stal jedním ze zakládajících členů Alsaského regionálního institutu pro rozvoj a spolupráci (IRCOD), který podporoval spolupráci s vybranými zeměmi, především v Africe. Byl fakticky jeho prvním předsedou.

 

Jean-Luc Schaffhauser rovněž působil jako poradce Jacquese Chabana-Delmase v oblasti decentralizace (Chaban-Delmas byl v letech 1986 až 1988 předsedou Národního shromáždění, tuto funkci zastával už dvakrát v minulosti). Účastnil se projektu Shromáždění evropských regionů (AER).

 

Vzhledem ke své zodpovědnosti za „Spolupráci evropských regionů“ Jean-Luc Schaffhauser navštívil ještě před pádem berlínské zdi střední Evropu a ovlivněn radou svého přítele Rocca Buttiglioneho, poradce pro východní země u Svatého stolce, podpořil vznik společného fóra pro spolupráci středoevropských zemí.

 

Po pádu berlínské zdi byl představiteli středoevropských zemí zvolen předsedou Evropského demokratického fóra. Stal se předsedou Evropské akademie, sdružující zástupce velkých evropských nadací s cílem práce na strategických státních otázkách – energetice, obraně a imigraci. V roce 1991 podnikl cestu Ruska, kde chtěl navázat dialog mezi Vatikánem a pravoslavnou církví.

 

V roce 1992 Schaffhauser opustil veřejný sektor a stal se nezávislým konzultantem a podnikovým ředitelem. Pracoval pro různé společnosti, jimž pomáhal pronikat na evropské, africké a asijské trhy. V letech 2000 až 2008 působil v leteckého výrobce Dassault aviation. Byl konzultantem pro program decentralizace struktur Světové banky v Africe a Asii (program PDM) a také konzultantem investičního fondu.

 

V roce 2004 byl pověřen francouzskou vládou k zahájení francouzsko-ruského dialogu v oblasti energetické efektivity, a to přímo v Rusku, kde pracoval i pro společnosti Dassault a Total.

 

V roce 2007 ze všech dosavadních funkcí odešel, aby se mohl věnovat analýzám evropské finanční a hospodářské krize. Vydal několik kolektivních publikací v rámci nadace CAPEC (Krize, Analýzy, Návrhy, Experimenty, Komunikace) a řadu dalších článků věnujících se společnosti a ekonomice. Od září 2012 opět působí i jako nezávislý mezinárodní konzultant.

V roce 2008 pracoval v nadaci CAPEC, kde hledal řešení krize, která postihla Francii i další země eurozóny. Jean-Luc Schaffhauser zde rok nato publikoval knihu s názvem „Crise financière, stop ou encore“ („Finanční krize, konec či pokračování“), v lednu 2011 pak spolu s Alainem d’Iribarnem „Relance par le Pouvoir d’achat et l’investissement“ („Oživení podporou kupní síly a investic“).

V roce 2014 se zapojil do činnosti politického hnutí Rassemblement Bleu Marine, sdružujícího několik vlasteneckých stran kolem Marine Le Penové. Sestavoval a vedl štrasburskou kandidátku hnutí v komunálních volbách, která získala dvě křesla v městské radě.

 

V květnu 2014 byl zvolen členem Evropského parlamentu.